 |
 |
|
|
Obsah:
|
 |
UKÁZKA Z TEXTU:
Dvanáct slunečních meditací
Po celá tisíciletí pohlíželi lidé na Slunce jako na projev božství nebo božství samo. Podivuhodný úkaz objevující se pravidelně na obloze byl stálou připomínkou duchovní existence i zdroje životodárné síly pro Zemi.
Teprve racionalistická věda dosadila na místo Boha plynnou kouli. Tento posun od duchovního principu nejvyššího řádu k pouhému fyzikálnímu jevu měl pro vědomí člověka mnohem větší důsledky, než se běžně předpokládá. Proklamované odstranění iracionální pověry nebylo posunem blíž k pravdě, ale pouhou náhražkou, kterou se stala nedokonalá materialistická hypotéza.
Dnešní poznatky o vesmíru odhalují množství jeho nepředstavitelných projevů a vlastností. Nesmírná rozlehlost v čase i prostoru, dokonalost zákonů i bezpočet hvězdných světů, to vše přesahuje schopnosti rozumového chápání. Představa, že tento úžasný komplex vznikl náhodou na základě působení neinteligentní hmoty, se jeví jako naprosto absurdní. I řada vědců dnes tvrdí, že již na samém počátku vzniku kosmu musela existovat informace obsahující parametry všech budoucích vesmírných světů. Jinak by ani vesmír v současné podobě nemohl vůbec existovat. Zákonitě zde vyvstává otázka – jaká inteligence se skrývá v pozadí gigantického kosmického divadla?
Nazveme-li tuto kosmickou inteligenci Bohem, můžeme se vrátit k problematice Slunce z jiného hlediska. Ono samo, právě tak jako celý vesmír, je projevem Božské inteligence. Pro pozemšťany přitom mezi kosmickými jevy představuje slunce naprosto dominantní záležitost. Proto bylo pohlíženo zcela logicky na zářící sluneční kotouč jako na symbol kosmického božství. Nelze přitom samozřejmě klást rovnítko mezi sluneční hmotu a Boha. Jedná se pouze o jeden z jeho projevů na fyzikální úrovni. Podobně dnes nikdo nehledá architekta ukrytého ve zdivu katedrály, i když jeho úloha při jejím vzniku je všem zřejmá.
Ztráta vědomí duchovního principu spojeného se Sluncem je pouze jednou z mnoha obdobných záležitostí formujících život současného člověka, který tak zcela zákonitě nenalézá smysl na úrovni pouhé materiální existence. Znovuobjevení duchovní dimenze představuje cestu z krize projevující se dnes v mnoha oblastech individuálního i celospolečenského života.
Vztah ke Slunci může představovat jeden kamínek v mozaice rozšířeného pohledu na lidskou existenci. Není k tomu nutné obnovování starodávných rituálů. Každý sám za sebe má možnost prožít kontakt se sluncem. Citlivému člověku postačí například klidné a soustředěné pozorování západu slunce k tomu, aby si v hlubinách vlastní duše uvědomil, zda se před ním odehrává pouhý fyzikální úkaz. Hlubší ponoření do sebe jej přibližuje v takové chvíli k pocitu harmonie a sounáležitosti s kosmickým zdrojem života. Podobné prožitky se mohou stát i impulzem k probouzení vnitřního života.
Meditace
Slovo meditace v sobě skrývá dva významy. Běžně je chápáno jako hlubší zamyšlení nad určitou problematikou. Z pohledu jógy a dalších duchovních systémů však znamená specifické mentální cvičení. V osmistupňovém systému jógy představuje například meditace až sedmý stupeň. Pro jeho bezpečné a účelné praktikování je třeba nejprve zvládnout stupně předchozí, přičemž je důraz kladen především na respektování morálních principů prvních dvou stupňů.
Tato knížka nemá sloužit jako návod k praktikování meditačních cvičení. (Podrobné postupy jsou uvedeny například v publikacích „Jóga a sebepoznávání“, „Abeceda jógy“, „Jóga – sedm cest k pravdě“ z nakladatelství Santal.) Předkládá pouze několik témat orientovaných na základní aspekty lidské existence. Ta mohou pro člověka bez zkušeností s meditačními technikami představovat inspiraci k zamyšlení. Pro adepty jógy, ovládající meditace, mohou být námětem k provádění meditačního cvičení. Zvolenou ideu přitom necháme volně působit ve svém vědomí, aniž by byla mechanicky opakována nebo rozumově analyzována. Touto cestou může dojít k niternému procítění určitých vyšších aspektů vlastní existence. Podobné prožitky se mohou stát i zdrojem vnitřní síly, klidu a harmonie.
 |